Ztratit kus sebe

8. listopadu 2018 v 17:45 |  Myšlenky
. . . Z A . B L B O S T . S E . P L A T Í . . .

Jedna kapitola mého života se zavřela v červenci a druhá tento týden, co se to děje? Moje srdce je na tolik poničený, že neví co vlastně dělá a co cítí. Kdybych mohla vrátit čas zpátky udělám vše proto aby tento týden ta jedna kapitola života neskončila. Když vám odejde štěstí, citíte se prázdní a sami. Celý život jsem hledala světlo na konci tunelu a našla jsem ho, ale poničila jsem ho, zasadila mu do srdce velké rány. Už nikdy nebude ke mě jak dřív. Pořád vše mám před očima jeho usměv, jeho polibky, jeho doteky. Když kolem mě projde v práci ucítím mrazení, celá se hned začnu chvět a vyhrknou mi do očí slzi. Kdyby tak věděl, jak moc se trápím a cítím se vina, kdyby tak se na mě usmal, kdybych s ním prožila aspon chvílku okamžiku, kdyby mi tak odpustil, kdyby šlo všechno udělat jinak... Slovo KDYBY mě začíná deptat. Nelze byt štastná bez něho, nelze mít úsměv na tváří, když není důvod. Moje oči jsou často rudé od slz. Moje tělo má zimnici a nejde nic zastavit ani vrátit čas. Čas je jediný kdo tomu pomůže. Kdo mě naučil žít bez lidi, který v životě ztratila a naučí mě žít i bez něho, ale nechci se ho vzdát, ale je pozdě. Zvonec zazvonil a pohádky byl tu a tam razem KONEC. Nádherné pohádky, kdy jsem se poprvé za život cítila jako princezna. Udělala jsem moc chyb, moc špatných rozhodnutí a odsoudila jsem se na věcnou samotu, na poust bez vody, bez slunce. Žizním a prosím o vodu, ale nikdo můj nářek neulyší. Není tu nikdo pro mě, už NENÍ... Není tady ON aby mě zachranil, nedojde a neobejme mě, nechytí mi za ruku a neřekne že to bude dobrý...

Btw. Zklamala jsem sama sebe a ted umírám na té poušti
 

Mamma Mia! Here we go again

8. listopadu 2018 v 17:23 |  Filmy
Kdo by neznal tenhle film Mamma Mia a ted její pokračování Here we go again.
Prostě nepopsatelně miluji oba dva díly. Písničky i příběh stojí za to. A učitě musím někdy oba dva díly shlédnout po sobě nebot na to se dá koukat pořad. Moje srdcovka <3


Změna je život

8. listopadu 2018 v 17:13
Koukám na téma týdne a zrovna moje slova která slyšívám všude okolo často.

Změnu v životě potřebuje každý z nás. Často lidé se bojí udělat změnu, udělat nějaký první krok, ale od toho to je život - žijeme jen jednou. Riskovat se vyplatí. Někdy to je krok do neznámá bud dopadne špatně nebo naopak, ale stojí za tu zkoušku. Změna může byt málá at už styl oblékání, účes, koníčky a nebo nějaká větší partnera, bydliště. Málá změna je lehčí není nikdy důležitý názor druhých, ale důležité je jak sám člověk to vnímá, jak se cítí, jak si s tou změnou sedne. Velká změna je horší učitě dokáže prospět, ale často se díváme zpátky co bylo, jak bylo před tou změnou. Člověk něco ztratí a něco ziská. Čas letí, jako blázen a my by jsme měli konat, činit, plnit si cíle, dávát si cíle a hlavně nikdy nepřestat SNÍT!

Btw. Můj život je plný nečekaných změn..
 


Podzim - čas na deprese?

8. listopadu 2018 v 17:04 |  Myšlenky
Probudila jsem se do čtvrtečního dne vstala jako každý jiný den vypravila se a šla do práce tam nějak 8 hodin přežila. Došla domů, uvařila si jídlo a začala opět bloudit sama v sobě.

Brzo nastala tma. Celý dnešní den bylo tak zataženo a šero až děs. Začíná mě děsit každý den.. Nutím se do vstávání. Tak moc mě svírá na srdci žal. Tak moc si přijdu sama. Pocituji bezmoc.. Mám záchvat paniky a propadám se hlouběji a hlouběji moje myšlenky mi nedají spát. Tolik otázek a tak málo odpovědi. Ten svět je tak obrovský a já tak malá šeda myš v tak velkém světě. Chci se proměnit na sněhovou vločku a jen tak si poletovat a citit jak lidé ze mě mají radost. Chci své srdce rozdat dětem aby měli už navždy radost z každé maličkosti, nebot život je tak krutý a nikdo neví co ho čeká. Ale jsem tolik prázdná nic mě poslední měsíc netěší, nebaví, přijdu si zasekla v jednom kruhu. Kolem mě všichni mají partnery, mimina nebo čekají, svatby, auta a já nic jak kdyby se sekla a nevěděla jak stoho všeho ven a motala se pořad v jednom a to samém kruhu.. A tak sedím po tmě v pokoji piji čaj a je mi zima citím jak pomale ztrácím chut bojovat za lepší život....

Btw. Deprese nebo jsem se už úplně zbláznila?

Zrodila se hvězda

8. listopadu 2018 v 16:45 |  Filmy
I'm falling
In all the good times I find myself longing for change
And in the bad times I fear myself.

Yes, .. Konečně film, který mě dostal. Lady Gaga tam je úžasná ten její hlas zbožnuji. Věděla jsem proč na to chci tolik do kina a nelitovala jsem. Film plný hudby, zvratu a lasky. Si zaslouží moje uznání. Miluj hudbu a romantiku, drama zaroven prostě ideální film pro mě. Dlouho jsem čekala na něco takového co mě tolik chytne za srdce a ono to PŘIŠLO. SLzi opravdu ukapli, protože ten konec byl silný. Zvlášt pro mě když jsem taková cita. Lady Gaga konečně ve své pravé tváři bez kostýmu, kterými dokáže vždycky šokovat je to pěkná ženská a nejsem zástupce těch extravagetních kostýmu co předvádí. Na to že není herečka tak klobouk dolů. Nebudu sem psát děj filmu to pro mě nemá význam mnohem lepší je hodnocení.

Btw. VÍC takových filmu!

Po šesti letech na blogu

8. listopadu 2018 v 16:28 |  Myšlenky
Jak začít, začátky byvají nejtěžší strasně moc se chci vypsat. Vydat ze sebe to co mě mučí v hlavě. Když jsem dnes založila tenhle blog vrátili se mi tolik vzpomínek na moje pubertalní dospívaní. Mívala jsem pěkný blog hodně navstěvovaný. Základ pro mě bylo dojít ze škole a podívat se na blog. Milovala jsem ho strašně mě tenkrát bavilo si hrát s grafikou, upravou desingu, všechno muselo mít svoje místo. Strašně mě překvapilo, že se blog vůbec nezměnil. V mém dospívajícím věku byl strašně IN dost kamarádek ho vedlo. Není nad to se vypsat. Někdy prostě nejde zastavit ten chod myšlenek a jenom vytukavam písmena do té klávesnice a nemohu se zastavit. Nikdy ze mě nebude dobrá spisovatelka, ale chci si zapsat všechno co mi můj život přináší. Díky blogu se mě vybavili ty vzácné vzpomínky a jak neustále se musela vypisovat na blog. Někdy mě nevadí, že to nikdo nečte je to můj život a ten není pro každého...

Btw. Doufám, že mi vydržíš

S pozdravem slečna M.

Kam dál